KOSTEL:
Architektonicky i kulturně je dnes nejvýznamnější stavbou ve Zvíkovci kostel. Jako farní chrám s vlastním duchovním správcem je zvíkovecký kostel uváděn již v roce 1350. Je velmi pravděpodobné,že byl vystavěn ještě dříve a duchovní činnost zde zajišťovali hradní kaplani. Prvním zmiňovaným farářem ve Zvíkovci byl v roce 1358 páter Hřemko.

Kostel stojí uprostřed rozlehlé návsi
( kdysi náměstí ) na mírném návrší. Původně gotický, Švédy poničený kostel byl barokně obnovený ještě v 17. století. Je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným presbytářem a s oddělenou sakristií na severní straně. Menší oratoří po jižní straně dal přistavět až roku 1800 tehdejší vlastník panství František Hildprand. Na západní straně se k lodi připojuje masivní hranolová věž. Fasáda kostela je členěna lizénovými rámci a segmentem ukončenými okny. Portály jsou obdélné, s profilovaným ostěním, se supraportou se segmentem proloženou římsou. Při opravě kostela roku 1957 byl nalezen na jižní straně lodi hrotitý oblouk portálu a na jižní straně presbytáře hrotité okno, dnes naznačené v omítce. Věž je kryta cibulovou bání. Střešní krytina je dnes z pálených tašek, ale ještě v minulém století byl kostel kryt dřevěným šindelem. Presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami. Loď je plochostropá, sakristie je sklenuta valenou klenbou a podvěží klenbou křížovou.

Zařízení raně barokní, ze 3. čtvrti 17. století. Hlavní oltář je z roku 1661, s bohatým boltcovým ornamentem. Dva boční protějškové oltáře jsou z roku 1662 (oltář sv. Josefa vpravo nechal postavit Václav Braum z Mitěřic) a 1663 (oltář čtrnácti pomocníků nechala postavit Eva Efrosina Teyřovská). Jsou portálové s oválnými nástavci. Všechny tři oltáře mají malovaná antependia s květinovým dekorem. Oltář sv. Jana Nepomuckého proti hlavnímu vchodu z roku 1726 je rámový, s anděly a ovocnými festony. Kazatelna s boltcovým ornamentem je ze 3. čtvrtiny 17. stol. a zpovědnice ze 2. třetiny 18. století.

Kolem kostela byl původně hřbitov, který byl ohrazen zdí. Po zrušení tohoto hřbitova byla zeď prodána v dražbě a zbořena na jaře roku 1858. Obvod bývalého hřbitova je dnes přibližně vymezen kaštany. Roku 1789 byl hřbitov přeložen za obec "pod Lisec". Tato lokalita se ukázala jako nevhodná (mokrá), a proto dal roku 1810 Kalina z Jathensteinu zřídit nový hřbitov na místě, kde se nachází dodnes. V roce 1771, při velkém hladu a moru, kdy nepostačoval hřbitov u kostela, byli pochováni lidé také "V Seči", místo bylo označeno křížem. Padlý kříž bylo možné v Seči spatřit ještě na počátku šedesátých let. Na památku hřbitova stojí před kostelem kříž. Ten byl původně dřevěný. Součastný litinový kříž nechal pořídit zvíkovecký mlynář Josef Reček v červenci roku 1886.

Barokní fara na západní straně kostela byla původně selský statek. Pro potřeby farnosti ji zakoupil František Kinský, a to při obnovování samostatné farnosti, roku 1769. Poblíž kostela stojí barokní socha sv. Františka Xaverského z roku 1733 (opravována byla v květnu 1854).

Je velmi pravděpodobné, že ve zvíkoveckém kostele kázal Jan Hus. Po 14.červenci 1414 se zdržoval Jan Hus na Krakovci u Jindřicha Lefla z Lažan. Zde napsal svá díla Obrana neboli Knížky proti knězi kuchmistrovi, Listy veřejné a tři obhajovací řeči - Řeč o míru, O postačitelnosti Kristova zákona, Výklad a pojednání o víře. Dne 11.října 1414 odjel do Kostnice. Jindřich Lefl z Lažan padl 1. listopadu 1420 v bitvě pod Vyšehradem, kde bojoval na straně císaře Zikmunda.

V posledních letech byl kostel několikrát vykraden a všechny cenné sochy odvlečeny.

ZÁMEK:
Byl postaven roku 1735 na místě tvrze, rozšířen a upraven kolem roku 1790. Dvoupatrový o dvou křídlech, krytý mansardovou střechou. Vstupní fasáda členěna středním a dvěma bočními rizality, rámovanými průběžnými pilastry. Střední rizalit s balkónem, neseným polosloupy, má v patře obdélná francouzská okna se suprafenestrou, s římsou stáčející se do volut a s festonem, na něž dosedají parapety obdélných oken 2. patra a vrcholí trojúhelníkovým štítem s vázami. Boční rizality jsou obdobného členění, s odlišným dekorem supraporty, jsou ukončené segmentovými štíty. Na boční fasádě jsou pilastry a okna v rámcích, v 1. patře se zdobenými suprafenestrami. V přízemí nádvorní fasády pilířové arkády. Rokokové schodiště se zděným zábradlím a stěnami členěnými pilastry. Místnosti nověji upravené.

Zámek je dnes dvoupatrový a o dvou křídlech, jež svírají tupý úhel. Hlavní průčelí členěné pilastry má ve středu vjezd, obstoupený dvěma páry hladkých sloupů, které nesou balkón. Suprafenestry jsou většinou zdobeny šátkovými festony. Do mansardové střechy proniká uprostřed hlavního průčelí štít s atikovou zídkou, zdobený vázami. Po jeho stranách jsou štíty segmentové. Postraní a zadní průčelí jsou prostší. Uvnitř spojuje jednotlivé místnosti, vesměs plochostropé, průběžná chodba, položená při obou zadních průčelích. Na jejich koncích stoupají do pater pravoúhle zalamovaná schodiště, z nichž západní, hlavní, má klenbu se štukovými zrcadly. Průjezd je zaklenut čtyřmi pruskými klenbami a pasy. Kolem zámku je park. Na náměstí při zámku a také v zámeckém parku se zachovaly zbytky příkopu, který tvrz chránil.

Po roce 1948 byl zámek využívám ministerstvem zemědělství pro letní pionýrské tábory. Od roku 1962 v něm byly chovanky ÚSP hlavního města Prahy. Nejprve hlavní zdravotní personál tvořily sestry Voršilky. Ty musely v roce 1985 odejít, a od té doby zde pracovali většinou obyvatelé Zvíkovce a širého okolí. Ústav tak velkou měrou přispívá k zaměstnanosti v regionu.

Nyní je zámek opuštěn. Ve využití jsou pouze obklopené hospodářské a správní budovy, většinou ve správě ústavu.

Objekt je pro veřejnost uzavřen

ŠKOLA:
Škola byla ve Zvíkovci zřejmě již od středověku. Školy byly tehdy zřizovány u každého farního kostela. Ve Zvíkovci od roku 1350 byla asi již u fary. V roce 1774 byla císařovnou Marií Terezií zavedena povinná školní docházka. Škola byla pod patronátem držitelů panství (ti dosazovali učitele) a církevní úřady dohlížely na úroveň výuky. Výuka probíhala v prostorách, které pro ni vymezila vrchnost. Samostatná budova školy, dřevěná, jednotřídní budova, byla ve Zvíkovci postavena až roku 1802. Do zřízení školy v Podmoklech v roce 1817 navštěvovaly jednotřídku ve Zvíkovci také děti z Hradiště, Chlumu a Podmokel. Teprve roku 1829 nechal postavit Matěj Kalina z Jathensteinu novou, jednopatrovou, zděnou, jednotřídní školu, když stará dřevěná již pro 115 dětí nedostačovala. Od roku 1868 byla škola plně ve správě státu. K rozšíření školy o další třídu došlo v roce 1881.

První učitel ve Zvíkovci, dochovaný podle jména, byl Jan Toul, ředitel zvíkoveckého kůru v roce 1742. Dalším učitelem byl před rokem 1776 Tomáš Machek, rodák ze Zvíkovce. V roce 1776 kratší dobu vyučoval také Bartoloměj Haut (Auda), rovněž rodák ze Zvíkovce. Škola ve Zvíkovci zanikla roku 1962, kdy byla veškerá výuka soustředěna do Mlečic. Poslením ředitelem školy ve Zvíkovci byl František Hůla, rodák z Chlumu. Dnes je budova bývalé školy využívána jako prodejna smíšeného zboží a bytová jednotka.

Prameny: Brožura obecního úřadu k 770. výročí obce, Z letopisů Zvíkovce